Strakonický deník 13.10.2008
České právo má být pochopitelné, jednoznačné a jasné
Strakonice - Iveta Vilímková: „Jako kandidátka do Senátu mám heslo: Důstojný život není ani levý, ani pravý - je prostě důstojný. Funkce nejsou k vlastnímu prospěchu, ale ke službě.“
Bohuslava Petráková
0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů včera 15:06
Jedním ze sedmi kandidátů na post senátora volebního obvodu číslo 12 (část Písecka, Strakonicko, část Prachaticka) je za Stranu důstojného života Iveta Vilímková.
Co vás přinutilo zúčastnit se senátních voleb?
Proto, že mi není lhostejná politická a hospodářská situace v České republice 19 let po státním převratu. Nemám věk, aby mi bylo vše lhostejné, a zároveň mám dost zkušeností, abych nebyla stižena naivními představami. Jsem historicky nejmladší kandidát do Senátu.
Slibujete si od nich něco jako běžný občan?
Doufám, že by snad konečně mohli být zvoleni takoví kandidáti, kteří berou volbu být senátorem jako službu občanům. A ne jako prostředek k uspokojování vlastního ega a cestu k finančnímu zajištění rodiny do několikátého pokolení.
A jako kandidát?
Neměl by být provázán s profláknutými ekonomickými silami a tím pádem se zákulisními ovlivňovateli politiky.
Jakou dominantní vlastnost by měl mít senátor a proč?
Názorovou stálost v úzké vazbě na vlastní skutky. To je neměnit názory dle vlastního prospěchu a neřídit se heslem „kam vítr, tam plášť“. Nebojácnost, neohroženost a schopnost bojovat za správnou věc – zájmy občanů. Jako kandidátka do Senátu mám heslo: Důstojný život není ani levý, ani pravý – je prostě důstojný. Jakákoliv funkce není k vlastnímu prospěchu, ale ke službě. V případě politika jde o službu všem občanům. Zdůrazňuji všem i těm, kteří jej nevolili. Slušnost, morálka, lidskost je podmínkou nutnou a nezbytnou.
Jako uchazečka o senátorské křeslo byste měla mít přehled o životě ve městě a na vesnicích. Máte?
Přehled o životě ve městě mám, neboť v něm žiji, a na vesnicích mám většinu svých klientů z řad zemědělských podniků i samostatně hospodařících zemědělců.
Co tam tedy chybí nejvíce?
Na vesnicích schází infrastruktura, lékařská péče je nedostupná kvůli nízké dopravní obslužnosti. Na vesnicích vzniká velký generační problém, protože mladé rodiny zde nemají možnost profesního uplatnění, schází kulturní vyžití, školská zařízení. Vesnice stárnou, generační obměna probíhá jinak než ve městě, na vesnicích vázne.
Města jsou na tom lépe?
Ve městech může vznikat problém sociálního vykořenění nebo vyloučení a to z důvodu nedostatku bytů patřících do nájemního bydlení za přiměřenou cenu. Sociální nájemní bydlení bylo v našem státě téměř zlikvidováno. V komunální politice všeobecně existuje problém neúčelného využívání finančních prostředků. Určitá anonymita města tomuto nahrává. Větší účast občanů při rozhodování je proto žádoucí. Řešení těchto problémů začíná u rozpočtového rozdělení daní.
Takže naše zákonodárství nutně potřebuje změny?
Právní řád u nás je zaplevelen obrovským množstvím novelizací vyvolaných především lobbistickými tlaky. Zájem občanů je, bohužel, na posledním místě. Ke změnám proto dojít musí. Zájmem je transparentnost práva, jeho srozumitelnost a následná rychlá vymahatelnost. Právo má být pochopitelné, jednoznačné a jasné.
Jaké byste udělala vy, pokud byste tu možnost měla?
Před několika lety jsem četla rozhovor s členem Nejvyššího soudu Spojených států amerických Anthony Kennedym. Tehdy řekl, že existují dvě formy ústavy, zákona: 1. forma psaná a 2. forma žijící v hlavách lidí. Tyto dvě formy se musí setkat a spojit. Právo žije ve vědomí lidí. Z toho pro mne plyne, že pouze dlouhodobě stabilní a trans〜parentní zákonodárství může vstoupit do podvědomí lidí a oslovit je. Tak, aby psané právo chápali jako své vlastní.
Čím chcete získat důvěru lidí?
Nemám ve zvyku slibovat a následně na to slib nedodržet. Můj dosavadní život a má profesní kariéra tomu nasvědčuje. Pokud dostanu důvěru občanů, jsem připravena dávat lidem k dispozici důkazy o tom, že se snažím naplňovat to, co jsem si dala do programu. Zpětná vazba je u senátora nezbytná. To je principem demokracie, která je bohužel v naší zemi po této stránce ještě v plenkách.
Život není jen práce, ale i záliby. Máte nějaké? A co vaše rodina?
Na záliby mi nezbývá moc času. Ten dělím mezi své klienty a rodinu. Dříve jsem dělala krasobruslení, hrála volejbal a další sporty. Ráda jsem četla, dnes čtu a studuji především zákony, správní rozhodnutí či rozsudky soudů. Nemám čas ani na cestování, neboť moje práce je hlavně o termínech, ale odměnou je mi spokojený klient. Sílu a energii čerpám v rodinném zázemí.